Na posledním turnaji jednotlivců kategorie „C“ jsme měli tu čest přivítat a zahrát si proti současnému kouči národního fotbálkového týmu USA a tak jsme si nenechali ujít možnost ho trochu vyzpovídat.
Ahoj Jerry, mohl by ses nám krátce představit?
Ahoj, jmenuju se Jerry Todd a poslední čtyři roky jsem byl trenérem národního fotbálkové týmu USA. Jezdím po turnajích v Asii, Austrálii, Evropě a Americe, hraju všude možně. Vyhrál jsem několik titulů v Openech, ale pořád jsem spíše semi-pro hráč u nás v US.
Na jakých stolech se hraje v Asii a Austrálii?
Hraje se většinou na Fireballu. Fireball tak trochu ovládl celou Asii i Austrálii, hraje se na něm všude kromě Japonska, tam hrají stále na Tornadu.
Jak se jako kouč podílíš na tvorbě reprezentační soupisky?
Máme několik kvalifikačních turnajů po celých státech a hráči, kteří se kvalifikují.. no, jedná se vlastě o dva turnaje tady v Evropě – Mistrovství světa a World Cup – a ty naše kvalifikační turnaje se týkají právě MS – turnaje jednotlivců a dvojic a obvykle tam nominujeme naše nejlepší hráče. Dřív bylo zvykem, že tito nominovaní hráči byli automaticky součástí národního týmu na World Cupu, ale v posledních letech do týmu spíše hráče vybíráme, takže s nimi různě po US mluvíme a zjišťujeme, jestli by se chtěli zúčastnit, jestli si mohou dovolit letět do Evropy, jestli si můžou vzít v práci volno atd. Ale obvykle jsou to ti samí hráči jako na MS. Minulý rok se nám povedlo postavit opravdu skvělý tým, nevím jestli kdy někdo postavil tak silný tým. Letos nám chybělo pár hráčů z naší špičky, ale pořád jsme měli jedny z nejlepších hráčů od nás.
Ve finále jste prohráli s týmem Lucemburska. Jak se ti líbilo finále?
Bylo to fakt svělý, letos byl trochu jiný formát, bylo to nastaveno tak, aby týmy mohly remizovat. V minulosti se každý zápas hrál stylem jeden set na domácím stole, jeden na stole soupeře a pak případné střídání stylem jeden balon, pak střídání po dvou, dokud nebyl jasný vítěz. Ten počet her byl lichý. Letos byl každý zápas jen dva sety, jeden na domácím, kdy začínáte podáním a druhý set na stole soupeře, kdy začíná podávat soupeř a počet her byl sudý. Takže to bylo nastaveno na remízu a organizátoři i remízu určitě chtěli, aby zápas mohl jít na penalty. V případě penalt se vybralo pět hráčů, každý šel na střelu na domácím stole a blok na stole soupeře a střídalo se tak dlouho, dokud nebyl jasný vítěz, v případě druhého kola penalt byla náhlá smrt. Myslím, že se letos snažili to mít více atraktivní s tou možností končit na penalty. My ve finále vyhráli vše na domácím stole a Lucemursko také, zápas šel až do poslední penalty, no a dostali nás. Měli několik fakt dobrých hráčů, to se jim musí nechat. Myslím, že pokud by se hrál starý model, tak by to vypadalo jinak, ale letos chtěli ty penalty a já docela chápu proč, je to hodně napínavé, a to je přesně to, čeho chtěli docílít, dát tomu trochu více napětí a udělat to divácky více atraktivní.
Takže se ti ta změna s možností končit na penalty líbí?
Je to dobré, myslím, že je to víc napínavé, ale nejsem si jist, jestli tímhle stylem zvítězí ten nejlepší tým. Na to byl asi lepší ten minulý formát. Ale pro diváky je to určitě lepší.
Byl jsi od té doby i na jiných turnajích Evropě?
Byl jsem na P4P turnaji v Německu, zahrál jsem si i Bonzini turnaj v Otweilleru a tento víkend jsme si zajeli zahrát na Leonhart do Berlína.
Hraješ radši v útoku nebo bránu?
No obojí je zábava, ale spíš jsem silnější v brance. Pokud mám opravdu dobrýho útočníka, tak jsem rád vzadu a dělám svoje bloky a nechám útočníka udělat všechnu práci. Ale přeci jen pozice útočníka je taková více hvězdná a víc atraktivní. Hraju rád obojí, ale myslím, že mě singles baví trochu více než dvojice.
Vzpomínáš si na svůj první turnaj?
No jasně, byl to „Texas State“.. no a jak to říct.. byl jsem z toho úplně mimo. Všechno bylo strašně rychlý, snažil jsem se vstřebat ten formát, různé styly hry a vůbec všechno. Byl to skvělej turnaj, protože v Texasu je spousta dobrých hráčů, super zábava. Na prvním turnaji koukáte všude okolo na všechny ty zkušené hráče a snažíte se být stejně dobrý jako oni. Když jsem odjížděl domů, byl jsem strašně motivovaný na sobě pracovat a zlepšit se.
Kolik ti bylo let?
Já vlastně začal hrát dost pozdě, bylo mi asi 31, když jsem šel na svůj první velký turnaj, takže jsem začal o hodně později než většina lidí.
Změnila nebo vyvinula se nějak hra za tu dobu co hraješ?
No, myslím že je to tak nějak pořád stejné. Snake („roller“) začal být populární, když s ním Terry Moore vyhrál Mistrovství Světa, ale myslím, že Tony (Spredeman) a Ryan (Moore) přeci jen trochu změnili tu střelu, protože dřív se snake střílel z prostředka buď do středu brány nebo k tyčkám.. Oni to udělali o trochu víc zábavnější, když začali s míčkem chodit sem tam a střílet jinak a taky si nechávají díry brankářem otvírat jinak. To je asi jediný, co mě tak napadá co se týče trojkové řady, prostě střílí celé spektrum branky, ne jen ty tři základní díry.
Jedna těžší otázka.. kdo je podle tebe aktuálně nejlepší hráč USA?
No.. to je sakra těžká otázka. Myslím, že určitě Tony Spredeman je úžasný hráč, je vždycky na špičce každého turnaje, hlavně v jedničkách. No a samozřejmně Ryan Moore, ten je hned vedle něho. Vlastně letos docela ovládl celou tour, vyhrál titul na MS jak v singlu, tak ve dvojicích.. vlastně se tyhle dva tak nějak střídají, nikdy nevíte, kdo z nich to nakonec vyhraje. No ale kdyby se do toho Billy (Pappas) zase opřel a začal makat, myslím, že by mohl být lepší než oni. Ale on už nemá ten zápal jako má Tony. Tony a jeho zápal a nasazení do hry je prostě strašně inspirující, strašně rád ho pozoruju při hře. Herní styly těchto hráčů, i když jsou docela podobné, mají každý svoje. Baví mě se dívat, jak hrajou. No a pak je tu samozřejmě Todd Loffredo a Robert Mares. To jsou hráči čerpající ze zkušenosti a znalostí, mají nahráno roky a kdykoli můžou vyhrát a nikoho to vlastně nepřekvapí. Na zápasy těchto hráčů se vždycky rád podívám.
Ryan Moore
Americká tour se dost liší od evropské hlavně co se týče stolů, přeci jen v Evropě máme více typů herních stolů, co ty a rozdíly ve stolech?
No nejradši mám Tornado, to je jasný, myslím, že ta rychlost a skill, kterej je třeba abyste byli na Tornadu dobrý je trochu na vyšší úrovni než u ostatních stolů.. ta přesnost co je třeba, váha stolu obecně, styl jakým je ten stůl vyrobený, je strašně stabilní.. pro mě je to prostě nejlepší stůl co je. Warrior myslím, že se snaží vyrábět trochu levnější stůl, který si může dovolit více lidí, nebo prostě jen stůl pro lidi, kteří nemají odhodlání utratit takové peníze jako za Tornado ale přesto chtějí slušně potrénovat.. takže jsem docela rád, že tu Warrior je, je to lehčí stůl.. ale prostě pro lidi co neví jak daleko chtějí ve fotbálku jít je to skvělá volba na slušný tréninkový stůl. Co se týče Fireballu, myslím, že udělali pár hodně dobrých inovací.. ty jejich tyče, ty prostě neohnete, taky se mi líbí jak rychle se na Fireballu dá vyndat tyč když zlomíte například hráče.
Z evropských stolů.. ten francouzský stůl (Bonzini).. ten je hodně unikátní, je to hodně technický stůl a když na něj jdete silou, tak to tyče nevydrží, zablokují se.. ohnou se.. je to hodně o citu. Leonhart je hodně dobrý stůl, líbí se mi ta kontrola balonu, kterou na něm máte, ten způsob jakym si dokážete stáhnout balon na který sotva dosáhnete, to je skvělý.. tomu hodně fandím. Garlando – to mám opravdu rád, je tam sice trochu slabší ta záloha, ale útočná řada je skvělá. Roberto Sport je asi můj nejméně oblíbený stůl, nicméně je to pořád zábava ale moc jsem toho na něm nenahrál. No a poprvý jsem si mohl konečně zahrát na Rosengartu, hodně jsem o tom slyšel ale letos jsem si ho konečně vyzkoušel, no a musím říct, že první dva dny to bylo dost hrozný ale třetí den už mě to začalo bavit. P4P (Ullrich Sport) je taky svělý stůl, ty hráči jsou dost podobní Leonhartu, ale je to trochu rychlejší. Stačí taková odpověď?
Určitě, vlastně to byla dost vyčerpávající odpověď. Máte vůbec možnost na World Cup trénovat na evropských stolech?
To je dost složité a já mám vlastně veliké štěstí že v Denveru, kde máme skvělou fotbálkovou scénu, jeden můj kamarád vlastní firmu a má ve sklepě něco jako malé tréninkové centrum, máme tam Bonzini, Garlando, poslední dobou řešíme jak k nám dostat Leonhart, máme také Fireball a Warrior, takže můžem docela potrénovat. Bohužel ale tím jak u nás hráči hrají Bonzini a moc mu nerozumí a snaží se jít na to silou na ty tyče, který jsou jaký jsou a lehce se ohnou.. je to trochu frustrující jít po nich trénovat, ten stůl rozhodně nevypadá jako tady u Vás. Ale i tak, mám docela štěstí, že můžu takto trénovat, většina hráčů v US tuhle šanci nemá, ale stejně si myslím, že u nás nemají tu chuť se učit na jiných stolech, to opravdu nemají, mají k tomu dost negativní postoj.. na to začít hrát jiný stůl prostě musíte mít chuť, musíte se na ten fotbálek podívat, zjistit rozdíly, najít si jeho kvality a prostě tomu přizpůsobit svojí hru. Myslím, že je zábavné začít s novým stolem ale musíte k tomu mít tu chuť a dobrý postoj, protože je to dost často jako kdybyste začínali s fotbálkem úplně.. musíte zjistit vše od začátku.. jaký hráč kam dojede, jak daleko musím zatáhnout, jak se míček odráží.. například na Bonzini když v bráně obrátíte gard tak je tam hrozně moc místa a je to prostě jiné. Většina lidí u nás ale toto neocení, je to pro ně složité začínat znova.
Když se evropský hráč rozhodne vyjet do USA na turnaj, jaký nejlepší Open turnaj by si mu doporučil navštívit?
No bez debat.. Mistrovství světa na Torandu, to je náš turnaj číslo jedna. Pokud chcete vidět nebo mít možnost si zahrát proti našim nejlepším hráčům, tak tohle je turnaj na který byste určitě měli jet. Taky máme několik „Major“ turnajů a taky „Hall of fame“ v Las Vegas je velmi speciální, to je taky super turnaj, řekl bych hned druhý za MS na Tornadu, tam si to vždycky užijeme. Taky máme každý rok „Nationals“, který vychází na 4. července a to je zase turnaj hned za tím ve Vegas. Na těchto turnajích vždy potkáte hráče z naší TOP 10, takže tyto turnaje bych doporučil.
Máme čekat nějaký zásadní rozdíl mezi turnaji v USA a Evropě
No.. hrajeme víc o peníze. Tady u Vás je to víc o tý poctě a slávě, vyhrát trofej, mít titul, být nejlepší.. U nás je to prostě víc o penězích, je to trochu dražsí si turnaj zahrát, ale zase ty výhry jsou mnohem větší.. je jasné, že ta pocta a oslava vítěze tu je také, ale ty peníze jsou zde také hodně důležité, to je myslím ten největší rozdíl a trochu to věci mění. Nedokážu ríci co je lepší nebo horší.. u nás je to prostě jiné.
No jak se ti líbí u nás na turnaji?
Je to vážně skvělé, máte moc pěkné místo a Vaše stoly jsou v super kondici a to že máte více druhů stolů je super. Je docela působivé kolik zde máte následovníku a to že máte tréninkové centrum je pro hráče dobrý způsob jak se zlepšit. Odvádíte dobrou práci, jen tak dál!
Boje proti Zwířecímu Bufetu 🙂
Děkuji ti moc za interview a přejeme ti spoustu herních i trenérských úspěchů.
Děkuji a rádo se stalo. Děkuji ještě jednou za pozvání.
