Rozhovor s vítězem 1. Leonhart ligy jednotlivců v Plzni Martinem Oudou
Můžeš se zpočátku představit těm, kteří tě neznají?
Já jsem Martin Ouda. Momentálně místní „fotbálkový guru“ ;-). Pocházím z malé vesničky jménem Hoštka, odkud teda pochází můj fotbálkový skill, kde jsem začínal a pár let nad fotbálkem strávil. A poté přes Karlovy Vary jsem se dostal do Plzně, kde jsem po všem tady pachtění, teďkom letos konečně zaznamenal první úspěch.
Jak je to s tvými zájmy? Co děláš, když zrovna nehraješ fotbálek?
Co asi tak dělám rád? Rád se věnuju svému povolání i ve volném čase – právu – což není můj největší koníček, ale baví mne to. Též mám rád sport. Jsem rád ve společnosti s lidma. Poslední dobou mne zaujalo velmi kolo.
Trochu zavzpomínej, jak ses dostal k fotbálku?
Tak to vám povím naprosto přesně. To se psal rok už bůhví jakej, kdy se u nás v hospodě objevil fotbálek a tenkráte mladí, nezkušení jsme s tím začali jak „hovada“ a prostě to byl takový první zážitek a pak se z toho vyvinulo něco víc.
A kolik už je to let?
Tak 11, 12, 13 asi …. možná dneska už 13.
Máš doma fotbálek? Na jakých typech stolů se ti hraje nejlépe?
Mám doma stůl. Mám doma svojí srdcovku Rosičku (Rosengart), na které jsem začínal a rozhodně na ní i jednou skončím.
Trénuješ individuálně nebo herní praxi získáváš na lize a turnajích?
No momentálně trénuju hlavně na zápasech v lize.
Jako svou největší zbraň používáš Snake. Co tě k této střele vedlo?
Rozhodně mne k tomu vedly výsledky. Kdy u klasického Pinshota bylo skóre 5:1 a při začátku Snake tak to skončilo 11:5. Takže tam jednoznačně zvítězil zdravý rozum.
Vyhrál jsi 1. Leonhart ligu jednotlivců v Plzni. Které utkání ti dalo nejvíce zabrat?
To bude asi těžké říct.
Tak kdo byl ten největší soupeř? Koho ses nejvíc bál?
Já asi nevím. Spíš těžká byla utkání, kde jsem vedl 3:1 a prohrál 4:3.
A s kým to třeba bylo?
Chrami, David a určitě by se ještě někdo našel …
A jak jsi oslavil své vítězství?
Oslava moc nebyla, vzhledem k tomu, že se pohár předával na turnaji, na který přijel až večer na vyhlášení. Jinak já to slavím průběžně v sezóně.
Co považuješ zatím za svůj největší fotbálkový úspěch a jaké jsou tvé cíle pro příští sezónu?
Můj úspěch – já ty úspěchy nějak zapomínám. Momentálně je asi můj největší úspěch vítězství jednotlivců na Leonhartu. Moje ambice? Samozřejmě je to ještě dvakrát zopakovat.
Co si myslíš o fotbálku u nás v plzeňském kraji? Co organizace turnajů a ligy?
Z mého pohledu – jednoznačně organizace na Bonzini by mohla být lepší i co se týče kvality stolů. A teď tady s Leošem (Leonhart) přijde nová vlna a je to vidět i na turnajích, které se v rámci toho konají. Což se tím někam posune. Rozhodně je to něco navíc, co je potřeba.
Děkuji za rozhovor a přeji Ti, co nejvíce úspěchů, jak na scéně fotbálku, tak v osobním životě. Doufám, že Ti vydrží nadšení, úsilí a cílevědomost. Pokud chceš „čtenářům“, hráčům něco vzkázat, tak s chutí do toho ….
Já bych chtěl hlavně popřát hodně sil při tréninku. Důležité je pořád na sobě makat a jít někam výš. A prostě když člověk chce, tak dokáže cokoliv. Takže až mne uvidí třikrát napsaného na putovním poháru, tak je jednoznačné, že jsem chtěl.
Žádné komentáře